Kolem osmé ráno vyrážíme směr Griffithova observatoř, ke které nás včera nepustili. Parkujeme úplně nahoře, ve všední dny je to do 12 hodin zdarma. Krásné ráno, Los Angeles je ještě v mírném oparu, ty výhledy na celé město jsou úžasné. Strávíme tu asi půl hodiny a pokračujeme na okraj Los Angeles.
Na Sunset bulváru, konkrétně v podniku The Butcher, The Baker, The Cappuccino Maker dělají prý jedny z nejlepších brunchů a také speciální barevné art latté. Objednáváme vejce Benedict s lososem, Avotoast s ovocným salátem a samozřejmě dvě signature latté. Všechno je dokonale mňam. Zase nás baví tři asiatky vedle, které si objednávají podle fotek na Instagramu. Jídlo nám donesou všem stejně, ony se pak vážně 20 minut fotí, my mezi tím v klidu dojídáme, platíme a odcházíme. Chtěla jsem se jich zeptat, jestli to budou i jíst, dala bych si ráda znova.
Zastavujeme v Beverly Hills, až teď si uvědomím, že mám doma zapomenuté tričko Beverly Hills 90210, škoda. Parkujeme přímo u Rodeo Drive. Procházíme se tu jako Julie Roberts a Richard Gere v Pretty Women. Akorát já nejsem lehká žena a Tom miliardář. Výlohy jsou nablýskané jako ve filmu, díváme se na novou růžovou prodejnu Louis Vuitton a míříme do parku k nápisu Beverly Hills. Pak pokračujeme na typickou širokou ulici s palmami podél obou stran.
Hlavní dnešní cíl je ikonická Venice Beach, kam přijíždíme kolem druhé odpoledne. Na výběr ubytování jsem obzvlášť pyšná. Hostel Samesun je přímo na slavné pláži a z našeho pokoje máme výhled na moře, palmy a známý skate park (prý byl i v nějaké hře, říkal Tom). Hostel je hodně free, jsou tu pokoje po 2 až 10 lidech, protože jsme ho zamlouvali už v lednu, máme pokoj pro dva za celkem slušnou cenu. I parkování vychytáme, podaří se nám najít místo přímo před ubytováním a platí se jen do šesti večer.
Jdeme se projít k oceánu, voda je studená a jsou obrovské vlny. Lidi se nekoupou, jen surfují, nebo odpočívají na pláži. Musím si vylézt na typicku záchranou věž pobřežní hlídky. Slavný seriál s Pamelou a Mitchem se sice natáčel kousek dál na Santa Monice, ale všechny ty věže vypadají úplně stejně. Tom se chce podívat na Muscle beach, kde trénoval Arnold Schwarzenegger se svým nejlepším kamarádem Francem Columbu, který zemřel před 14 dny. Tato kultovní venkovní tělocvična je bohužel v rekonstrukci, vidím na Tomovi lehké zklamání. Pro radost si aspoň koupíme stejná trička s motivem Venice Beach, Arnoldem a Muscle Beach. Nemám ráda chlapy v tričkách bez rukávů, ale u tohoto udělám výjimku :-).
Stavujeme se na jídle, jsou Happy hours. Opilá černoška u protějším stolu dost nechutně balí Toma, má s sebou další tři velké kamarádky, tak radši nic neříkám :D. Půjčujeme kola a jedeme se projet do Santa Monicy. Cyklostezka od našeho hostelu vede podél pláže a je dlouhá necelé 4 km, krásná projížďka, kterou opět trochu kazí bezdomovci, kteří stanují na pláži. Míříme na molo v Santa Monice, podívat se na ceduli End of the Trail, zde končí slavná “Matka silnic” Route 66. Na mole je rušno, plno lidí, plno restaurací, obchodů a hlavně zábavní park s nezaměnitelným ruským kolem. Moc se nám tu líbí, ale jsou čtyři odpoledne a chtěli bychom tu vidět západ slunce. Kola vracíme s tím, že si je za dvě hodiny půjčíme znova.
Kolem šesté se vracíme do půjčovny, borec už je celkem dost zhulený. Kalifornie a marihuana by si zasloužila samostatný článek, ale jen v rychlosti asi takhle: Hulí tu skoro každý, nekouří tu skoro nikdo. Každopádně kola nám bez problému hned zase půjčí, na chvíli bereme i penny board. Já bych hodila záda, takže jede jen Tom, konečně ho aspoň vyfotím. Když opět dorazíme na Santa Monicu užíváme si pohodu, sedíme na pláži a díváme se na západ slunce. Díky Tomovi máme navíc ty nejhezčí společné fotky z naší cesty…líbánky po roce od svatby jsou vlastně ještě lepší ♥.
Text: Martina Grmelová
Foto: Tomáš Grmela
