Díky nabitému prosinci to vypadalo, že vánoční trhy v cizině letos asi nestihneme, náhodou jsme však měli volný poslední víkend před Vánocemi. V sobotu ráno jsme tak vyrazili společně s Mirou a Áďou směr Ostrava a Krakov. Mira je zdroj informací a inspirací, procestoval svět a má plno skvělých tipů a plno zážitků. Byla jsem šťastná, že se nemusím o nic starat a konečně někdo to naše cestování naplánuje za mě. K mé radosti Mira napsal i tento vánoční příspěvek :-).
Když jsme zvažovali, kam letos vyrazit za pravou vánoční atmosférou, tak nás hlavně na Instagramu zaujaly příspěvky a fotky z vánočního Krakova. Ubytování jsme si vybrali v Hotelu pod Wawelem a ocenili jsme jeho skvělou polohu u královského hradu s výhledem i na řeku Vislu. Díky letošním teplotním rekordům nám navíc poskytl o posledním adventním víkendu (kde jsou ty Ladovy bílé Vánoce?!) unikátní možnost posezení na střešní zahrádce zdejšího Sky baru. Vánoční atmosféru nám okamžitě navodila andělská křídla svítící hned před hotelem. Tito andělé nás pak provázeli i na dalších místech nejen v centru města a stali se tak vítaným společníkem na pořízených fotkách.
Ještě před ubytováním jsme se však zastavili na předměstí Krakova zvaném Tyniec, kde jsme si prohlédli areál opraveného benediktýnského opatství z 11. století, který i díky probuzeným slunečním paprskům Tomovi poskytl vhodnou lokaci pro photoshooting.
Vánoční trhy se konají na Hlavním náměstí, které je třetím největším v Evropě a bylo před 15 lety vyhlášeno nejkrásnějším evropským náměstím. Výzdoba přecházející ze zlaté do stříbrné byla opravdu dechberoucí a zvlášť ta něžnější část výpravy byla opravdu nadšená. Pozorného návštěvníka na náměstí zaujme kostel se dvěma nestejně vysokými věžemi, se kterým se pojí legenda o závistivém staviteli, který zavraždil svého staršího bratra, protože jeho jižní věž rostla původně rychleji než ta severní…
Co nás jako obyvatele města s proslulými „Olomouckými punčovými vánocemi“ lehce zaskočilo, byla právě nepřítomnost stánků s vánočními drinky. Po dlouhém hledání jsme nakonec zaznamenali obrovskou frontu táhnoucí se k jednomu přístřešku ve tvaru sudu, který voňavé nápoje nabízel. Naštěstí celé náměstí lemují prosklené vyhřívané zahrádky restaurací nejrůznějších kuchyní, takže o zahnání žízně i hladu je dokonale postaráno.
Navíc v Krakově najdete desítky zajímavých barů, přímo rájem stvořeným k poznávání netradičních barů, bister a restaurací je krakovská čtvrť Kazimierz. Toto bývalé židovské ghetto proslavil Oskary ověnčený film Stevena Spielberga Schindlerův seznam, který přítáhl pozornost k magické atmosféře této lokality.
Krakov je viditelný i na mezinárodní scéně, byl vyhlášen Evropským městem kultury i gastronomie a pro nás může být zajímavé, že je partnerským městem také Olomouce. Hanáckou metropoli tak najdete na směrovníku pod hradem Wawel ve společnosti peruánského Cusca nebo Florencie.
„Instahitem“ Krakova je – vedle svátečně vyzdobeného náměstí se zlatostříbrnými kočáry – svítící nápis KRAKOW, jehož písmena jsou vytvořena z vánočních baněk a světýlek. Ještě více ikonický nápis „I Amsterdam“ už v Holandsku nestihneme, protože byl údajně z důvodu nekorektní sebestřednosti odstraněn. Naši snahu (tedy hlavně Tomovu) o pořízení co nejdokonalejších fotek tak narušovaly jen dvě nepříznivé okolnosti – davy dalších zájemců o focení a přicházející déšť. Nicméně postupující večerní hodiny i změna počasí nakonec zahnaly většinu místních i turistů do tepla, a tak mohla přijít naše vytoužená chvíle s volným prostorem pro spouště foťáků. Naše usilovné snažení si přesto vysloužilo i český komentář ve smyslu: Jak dlouho ještě chcete fotit?…
Další oblastí, která láká především studenty nebo umělce svými hipsterskými kavárničkami, kluby, a coworkingovými centry jsou Dolní Mlýny. V místní kavárně nás kromě palety obrázků na našich cappuccinech zaujala v tomto prostředí nečekaná skoro kompletní nabídka sortimentu pivovaru Litovel, které fakt nešlo odolat…
Z Krakova jsme se vrátili nadšeni. Vánoční Krakov doporučujeme všemi deseti, za dvě a půl hodiny se ocitnete ve vánočním ráji, příště klidně zase! Děkujeme Mirovi a Ádě za super společnost.
Text: Mirek Petřík & (pár slov Martina Grmelová)
Foto: Tomáš Grmela
