Ze švédského Ice Hotelu je cesta k hlavnímu městu Lofot Svolværu dlouhá asi 400 km. Kolem osmé večer bychom měli být na místě. Počasí se rapidně zhoršuje, už ve Švédsku fouká silný vítr, po přejezdu do Norska nabírá na síle. Musím si hned na Googlu vyhledat stupnici rychlosti větru, která ukazuje, že se jedná o mírný vichr, klidnější nejsem a zbytek cesty protrpím. Poprvé Toma donutím zastavit v kempu, ne na nějakém free parkingu jako dosud. Vybíráme kemp asi 20 km před Svolværem, do kterého přijíždíme za úplné tmy za vichru a deště. Nečekaně ale spíme celkem klidně a ráno se probouzíme do krásného rána na moc hezkém místě.
Norsko je obecně vnímáno jako nádherná země plná překrásné přírody, fjordů, ledovců a jezer, která dostane snad každého cestovatele. Samotné Lofoty jsou pak nejen Nory, ale i celosvětově považovány za nejkrásnější kout této země. Magazín National Geographic dokonce Lofoty vybral ze 111 ostrovů za třetí nejpřitažlivější ostrovy planety.
Lofoty tvoří asi 80 ostrovů a ostrůvků, z nichž jsou hlavní především čtyři, které postupně navštívíme. Přes ostrovy vede jediná silnice krále Olafa (E10). Naše první cesta míří na ostrov Austvågøy do přístavního městečka Svolvær, které je hlavní městem celého souostroví. Je tu několik obchodů, restaurací, hotelů a dalších služeb.
My městečko jen projedeme a míříme k bodu našeho zájmu – čeká nás první trek k hoře Svolværgeita. Mělo by se jednat o lehký trek – ideální na první den. Hned při příjezdu nás čeká zklamání, oficiální cesta je úplně uzavřená, protože se opravují nebezpečné schody. Tom si ale okamžitě poradí a hledá na mapách jinou možnost. Je to sice dál, ale zato horší cesta…. Tak nějak bych shrnula náš první výšlap, šplháme skoro po čtyřech, cesta je úzká, všude kolem jsou ostré stromy, terén klouže a celkově je to dost děs, takhle jsem si první výšlap teda nepředstavovala. Po hodině se vyšplháme nahoru a já musím uznat, že to stálo za každou nadávku.
Cesta dolů je ještě horší než cesta nahoru, špinaví se vracíme k autu, ale máme dobrý pocit. Ještě, že mě Tom vždycky vyhecuje ♥.
Naše další cesta míří po úzké silnici do rybářské vesničky Henningsvær. Po staletí je významným rybářským centrem, my sem ale jedeme kvůli unikátnímu fotbalovému hřišti, které má asi nejkrásnější umístění na světě. Tom dronem pořizuje skvělé fotky a já vymyslím, abychom si na hřiště lehli. Fotky stojí za to!
Po výborné kávě a skořicovém šnekovi, který se mimochodem stává nedílnou součástí naší dovolené :D, se přesouváme na další ostrov Flakstadøy, konkrétně na pláž Haukland Beach. Ta byla Lonely Planet zvolena nejkrásnější pláží Evropy. Nedivíme se, ta voda, příroda, hory kolem a navíc její poloha na polárním kruhu.
Počasí nám přeje, pozorujeme krásný západ slunce a těšíme se na další den, kdy máme v plánu trek na vrchol Mannen.
Vstáváme kolem sedmé ráno, v klidu se nasnídáme a vyrážíme. Cesta je poměrně dobrá, občas dost rozblácená a mokrá, ale myslíme, že po včerejším treku nás už tady nic nepřekvapí. Po cestě potkáváme několik oveček, rozhlížíme se a vidíme je všude, kam se podíváme, na kopcích vedle, naproti, prostě všude. Nahoru na Mannen dojdeme asi za hodinu, výhledy jsou krásné, jen se začíná zhoršovat počasí.
Po cestě dolů potkáváme několik párů i skupinek, jakmile dojdeme dolů začíná pršet, měli jsme štěstí a brzké vstávání se nám vyplatilo. Najíme se a plánujeme přejet na jih ostrovů na nejkrásnější ostrov Moskenesøy.
Cílem je vesnička Nusfjord nejpůvabnější vesnička norského severu zařazená na seznam UNESCO. Vstup do ní je zpoplatněn 100 NOK, přijíždíme ale mimo sezónu a už se neplatí. Po vesnici navíc chodíme skoro sami. Celkově je na Lofotech opravdu málo lidí. Nusfjord je malebný a maličký, projdeme ho asi za půl hodinky, Tom stihne i perfektní pohledy z dronu.
Červené (nebo žluté) chatičky na pilotech – takzvané rorbuer jsou charakteristické právě pro Lofoty. Jedná se o malé domky – červené znamenaly přechodné útočiště například pro rybáře, žluté měly své stálé obyvatele.
Další dny jich uvidíme ještě desítky…
Foto: Tomáš Grmela
Text: Martina Grmelová
