Hlavní cíl naší cesty je Hallstatt (česky Halštat). O této malé rakouské obci jsem toho moc nevěděla. Až díky Tomovi, který mi často ukazoval fotky typického kostela a hezkých domečků u jezera. Začali jsme tak plánovat, že jakmile bude volněji, zajedeme se sem podívat. Volný říjnový víkend, na který navíc navazuje pondělní státní svátek, byl ideální.
Ubytování jsme zamlouvali hned po návratu z Ameriky. Na poslední říjnový víkend byla na Bookingu volná jen čtyři ubytování. Vybíráme rodinný penzion skoro na konci Hallstattu. Cesta z Olomouce je dlouhá 500 kilometrů, v plánu máme vyjet v sobotu nad ránem. Je velká mlha, ale cesta ubíhá, i s pauzami přijíždíme kolem půl 12 dopoledne. Už z auta vidíme typický pohled na jezero i kostel v dálce. V penzionu nás hned ubytují, převlékneme se a vyrážíme do městečka, procházkou asi 10 minut cesty.
Městečko leží v části Solné komory ve výšce 508 metrů nad mořem. Tvoří ho prakticky jen jedna ulice, vedoucí podél Halštatského jezera. Ještě na konci 19. století se sem dalo dostat jen lodí, nebo úzkou horskou stezkou. V současné době má obec necelou tisícovku obyvatel, jednotlivé domečky se tísní vedle sebe mezi vysokými horami.
Hallstatt přitahuje především turisty z Asie. Je u nich tak oblíbený, že se v Číně v roce 2012 slavnostně otevřela kopie tohoto městečka. Potkáváme tu i poměrně hodně Čechů. Všechna parkoviště jsou plná, zřejmě poslední krásné počasí nalákalo plno lidí. Projdeme celou ulici Hallstattu, díváme se kolem a zastavujeme se u stánku, kde je velká fronta. Dáváme si typickou, čerstvě upečenou trubičku (pro někoho kremroli). Právě Češi, kteří se vedle nás baví o tom, že si objednají kremroli, mě nahlodají. Téhle cukrovince prostě říká každý jinak, někdo trubička, jiný kremrole. Pokud se sem někdy vydáte, určitě si ji dejte, je opravdu výborná.
Dojdeme až k nejznámějšímu místu v celém Hallstattu – Classic Village Viewpoint/Postcard Angle, ze kterého fotí pohled na městečko úplně každý. Bez téhle fotky nemůžete odjet! Pohled je to opravdu nádherný, jen ty davy lidí všude… nedovedu si to tu představit v hlavní sezóně.
Dnes máme v plánu půjčit si loďku a projet se po jezeře. Bohužel loďky už nepůjčují, je po sezóně, máme prý přijít příští rok :D. Náhradní plán je vyjet lanovkou na vyhlídku Hallstatt Skywalk , kam jsme sice chtěli až zítra, ale nevadí. Lanovka odjíždí každou čtvrt hodinu, lístky se dají koupit předem na internetu na konkrétní čas,, jedna jízda stojí 9 euro. Hlavní atrakcí je trojúhelníková vyhlídka přímo nad centrem obce, s krásným výhledem do krajiny kolem. Fronta je poměrně dlouhá, tak jdeme do restaurace, je narváno, tak si bereme Aperol a kávu a jdeme se procházet kolem. Hallstatt z výšky vypadá úžasně, navíc skvělé počasí a neskutečný výhled.
Den končíme v krásném parku, který Tom viděl z vyhlídky Skywalk. Klid, nikde nikdo, jen labutě na jezeře, které se vůbec nebojí.
Druhý den vstáváme před osmou hodinou a vyjíždíme k lanovce Dachstein Krippenstein-Seilbahn. Cesta z ubytování netrvá ani deset minut. Parkoviště u lanovky je velké a zdarma, takto ráno je tu jen pár aut. Kupujeme si vstupenky “Panorama ticket” za 32 euro, ty obsahují vstupné na lanovku až na vrchol. Lanovka nejdříve staví v mezistanici, tam zůstávají ti, kteří jdou na prohlídku jeskyní. My pokračujeme na druhou lanovku, která nás vyveze až na Krippenstein do 2 100 metrů. Hlavním lákadlem je pro nás krásný výhled na jezero z vyhlídky ve tvaru ruky – 5 Fingers. Od lanovky je to k ní asi 2O minut pěšky. Po procházce se zahříváme polévkou a Radlerem v místní restauraci.
Na odpoledne se vracíme do Hallstattu a objevujeme nová místa. Když hledáme halštatský vodopád, narazíme na schody, které nám nabízí zase úplně jiný pohled.
Na večer se ochlazuje, dáváme si Glühwein (svařák) a den zakončujeme Wiener Snitzelem v restauraci Polreich.
V pondělí se probouzíme do upršeného rána, po snídani jdeme procházkou do města. Oproti předchozím dvěma dnům je tu minimum lidí a ještě větší pohoda. Ani déšť nám dojem z městčka nezkazí, Hallstatt je krásný za každého počasí.
Po cestě domů se ještě zastavujeme na zámku Ort, ten se nachází na ostrově u Travenského jezera. Typický je vstupem přes dřevěný most. V současné době slouží jako studijní centrum Spolkového ministerstva zemědělství a lesnictví.
Z prodlouženého víkendu se vracíme nadšeni, těch 1 000 kilometrů stálo za to.
Foto: Tomáš Grmela
Text: Martina Grmelová
