Na tom, že nás oba láká Amerika, jsme se shodli asi po měsíci, co jsme se poznali. Tenkrát nás určitě nenapadlo, že sem pojedeme spolu a už vůbec ne na svatební cestu…
Oba jsme spíš městské typy, takže nás lákal hlavně New York, Las Vegas a taky Los Angeles se San Franciscem. Pořádně plánovat jsme začali asi loni v říjnu. Kdo to neví, Tom se dost bojí létání, takže to, že poletí, navíc tak daleko, bylo pro nás oba dost náročné… Volba naštěstí padla na skvělé aerolinky Singapore Airlines a v lednu zarezervovali letenky Praha – Frankfurt – New York a zpět.
Z Olomouce vyrážíme večer, letadlo nám letělo v 6 ráno. Let do Frankfurtu s Lufthansou trval asi 50 minut, letadlo nebylo ani plné, měli jsme trojsedačku sami pro sebe, takže paráda. Ve Frankfurtu byl čas na přestup asi jen hodinu a půl, měla jsem z toho trochu obavu, ale letadlo letělo na čas a vše klapalo.
Kvůli naší výšce (no jo, baskeťák a volejbalistka) jsme si připlatili lepší místa a byly to nejlíp utracené peníze za poslední dobu. Když ve Frankfurtu vyvolávali naše jména, aby nás poučili, jak se chovat u únikových východů, využila jsem situace a připletli jsme se k Premium Economy, nečekali žádnou frontu a byli v letadle mezi prvními. Paní u kontroly byla sice dost překvapená, že pouští i Economy, ale sama si pak pro sebe řekla.. „Its new for me, but why not“. Místa byla jako v obýváku, skvělé jídlo i servis, zábava na palubě, let jsme tak přežili úplně v pohodě. V 11:10 místního času vystupujeme na JFK. Díky našim dlouhým nohám jsme na imigračním byli mezi prvními a už v 11:45 měli oba razítka v pasu a povolený vstup do USA.
Ubytování vybíráme jen přes Booking.com, máme s ním super zkušenosti, díky jejich zákaznické podpoře, nám například za ubytování v Benátkách, kde nefungovala elektřina, vrátili celou částku. New York, kde naši cestu začínáme i končíme jsme si chtěli hlavně užít. Proto máme hotel na 28 ulici, kousek od Empire State. Hotel s boží terasou, kam si můžete jít odpočinout během celého dne, ty výhledy jsou úžasné. Kdysi tu prý bývala známá ulice plné květin, kam se sjížděli lidé z celého New Yorku, kupovat čerstvé a kvalitní rostliny všeho druhu… dnes už tu květin není tolik, ale pořád se tu pár obchodů drží.
Nadopovaní kávou a colou z krásné kavárny Paper Coffee, vyrážíme do střešního baru, který máme hned na vedlejší avenue – 230 Fifth Rooftop Bar. Obrovská terasa s posezením, bez obsluhy s úžasným výhledem na Empire State. Od pondělí do pátku mají 16:00 – 19:00 happy hours, které zahrnují pár drinků a nějaké drobné jídlo, objednali jsme si bohužel v 15:59 :D. Já se nechávám strhnout davem holek, které si objednávaly růžové namražené pití, vlastně ani nevím, co to bylo, ale instafriendly to bylo stopro. Tom radši volil klasiku Gin & tonic.
Kousek od baru stojí Flatiron building, česky Žehlička. Ať už žehlení milujete, nebo nesnášíte, tuhle žehličku musíte jedině milovat. Žehlička je z roku 1902 a čím víc se na ní díváte, tím hezčí se vám bude zdát. V kontrastu moderních mrakodrapů vyloženě vyniká. Sedli jsme si na židličky, které jsou volně rozmístěné na prostoru pod ní. To je na New York jedna z těch skvělých věcí – ten úžasně využitý veřejný prostor. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme byli 25 hodin vzhůru, nebo žehličkou jako takovou, ale jen sedíme a hledíme. Zajímavostí je, že jsou vytvořené plány na přebudování budovy na pětihvězdičkový hotel. To však závisí na tom, až poslední nájemci budovu dobrovolně opustí. Snad to bude za dlouho, byla by to škoda…
Text: Martina Grmelová
Foto: Tomáš Grmela
