Po tom co vracíme auto, se procházíme San Franciscem. Když vystoupáme celkem krutý kopec na Powell Street, můžeme se kochat krásným městem. Nádherné barevné domečky, uklizené ulice, pohodoví lidé a žádní bezdomovci. Procházíme se čínskou čtvrtí, právě ta sanfranciská je jednou z největších čínských komunit mimo Asii. Hledáme nějaký obchod s koláčky štěstí, nic neobjevíme, tak pokračujeme ke knihkupectví City Lights Books, které vydalo většinu knih beatnické generace.
Na San Francisco (zkráceně Frisco) je dnes obzvlášť teplo, zahrádky přímo lákají k posezení, dali bychom si něco na jídlo. Říkám Tomovi, že dnes nepotřebuji žádnou restauraci, můžeme si dát klidně něco u stánku. Zastavujeme se u domečku se street food – hot dogy vypadají skvěle, tak si objednáváme dva, k tomu dva Aperoly a jednu avokádovou bruschetku. Z ceny málem odpadneme – 64 dolarů a jíme na papírovém tácku :D. To jsem zase něco vybrala. Bylo to naštěstí moc dobré, ale každopádně na hot dog za tuhle cenu jen tak nezapomeneme.
Míříme ke slavné klikaté ulici Lombard Street. Kolem její nejznámější části se tlačí plno lidí s mobily, každý chce vyfotit co možná nejlepší sklon. Ulice má 40 stupňové stoupání a 8 zákrut. Dlouho byla považována za nejklikatější ulici světa, o to ji ale připravila nedaleká Vermont Street. Na Lombard Street se projdeme nahoru a dolů a míříme na točnu lanových tramvají, náhodou sídlí blízko našeho hotelu. Tohle byl jeden z našich amerických snů, projet se sanfranciskou tramvají. Otevřené, historické tramvaje využívají k pohybu lano, to je nataženo po celé délce trasy a navíjeno z centrální strojovny. Chvíli čekáme ve frontě a doufáme v dobrá místa venku a taky u tyče. Štěstí nám zase přeje, a tak do tramvaje nastupujeme mezi prvními, já sedím hned na začátku a Tom stojí u tyčky, ideál. Lístky si můžete koupit až při jízdě u průvodčího, jedna jízda stojí 7 dolarů. Řídit tuhle tramvaj není žádná sranda, manipulace není jen tak. Řidič, tzv. grip man se pomocí řídící páky připne k lanu, dá tramvaj do pohybu a při zastavení se odepne a pomocí brzd zabrzdí. Byl to super zážitek, z tramvaje můžete vystupovat, my ale jako většina turistů jedeme až na konečnou. Dvoukilometrovou procházkou se pak vracíme do hotelu, i přes ty kopce se nám jde dobře a z města jsme stále nadšenější.
Po návratu řešíme výměnu pokoje, recepční je neochotný a tvrdí, že mají plno. Jsme unavení, tak jdeme spát, ještě před tím píšu stížnost Bookingu. Díky velké únavě se nám i v tom hrozném pokoji spalo celkem dobře. Na snídani jdeme do nedalekého bistra Pat´s Cafe. Tom si dává svou klasiku avotoast s vajíčky a já plněnou omeletu.
Hlavní bod dnešního dne, na který se těší hlavně Tom, je výlet na ostrov Alcatraz. Ten je známý především jako střežená federální věznice, fungující na ostrově v letech 1934 – 1963. V současné době je Alcatraz pod agenturou NPS (správa národních parků). Jedná se o významnou historickou památku a jednu z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí. Vstupenky se prodávají vždy 3 měsíce dopředu a jsou rychle pryč. Odjezd je z Pieru 33, čas vstupu na loď máme na 10:30, zatím nikde nebyl problém přijít dřív, tady ale narazíme. Je nutné dojít až na konkrétní čas, maximálně 30 minut předem, dřív ne. Později už vůbec ne, pokud svůj čas promeškáte, máte smůlu, na loď vás nevezmou a vstupenka propadá. Jsme svědky zklamání dvou párů, které přiběhly 2 minuty po, pracovníci jsou nekompromisní. Čas si krátíme procházkou k Pieru 39. Na něm se válí, opalují a předvádějí desítky lachtanů, je to super zážitek.
Na loď směr Alcatraz nastupujeme v 10:25, všechno šlape jako hodinky, organizace opět skvělá. Plavba sama o sobě nám poskytne úžasné výhledy na záliv, okraj Frisca i Golden Gate Bridge v dáli. Asi za 20 minut vystupujeme na ostrově, cesta z přístaviště k celám je poměrně strmá a dlouhá půl kilometru. Předtím než se z Alcatrazu stala věznice, sloužil ostrov jako pevnost. Při vstupu do cel dostaneme sluchátka a pokračujeme na audio prohlídku. Postupně si prostřednictvím vyprávění bývalých trestanců i dozorců procházíme celou věznici, vidíme miniaturní cely, okénka pro návštěvníky, vyhořelý dům správce věznice, dvůr pro vězně a další. Ve věznici byli umístěni největší zločinci, jedním z nejslavnějších vězňů byl Al Capone. Tradovalo se, že z Alcatrazu nelze utéct, a to především díky velice silnému proudu, dva kilometry vzdálené pevnině, žralokům a šíleně ledové vodě. Zkusilo to 36 mužů ve 14 pokusech. Povedlo se to zřejmě třem vězňům (Franku Morrisovi a bratrům Anglinovým) v roce 1962, ti svůj útěk plánovali půl roku. Z bývalých kanceláří dozorců vcházíme ven, kde se nachází maják a rozprostřou se před námi další krásné výhledy. Nečekala jsem, že bude prohlídka tak zajímavá a chytlavá, ale díky reálným zážitkům a hlasům „průvodců“ jsme nadšeni oba. Provoz byl tak nákladný, že věznice musela být 21. 3. 1963 uzavřena. Prohlídku končíme v jídelně vězňů, kde je na tabuli menu poslední snídaně ze dne uzavření věznice.
Zpátky z Alcatrazu můžete nastoupit na jakoukoli loď, odjíždí každou půl hodinu. Po návratu jdeme zpátky na Pier 39, kromě mola s lachtany je tu i plno obchodů, stánků a restaurací. Máme vybranou Bubba Gump Shrimp Company, inspirovanou filmem Forrest Gump, narazili jsme na ni už ve Vegas a Santa Monice, ale nějak se nám líbilo jít sem. Od stolu u okna máme výhled na Alcatraz i most Golden Gate a moc dobře se najíme.
Dnes je opět krásné počasí a i Golden Gate jde z dálky vidět v celé kráse. Nezaměnitelná červená barva původně měla být pouze podpovrchovým nátěrem, místní si ji ale zamilovali, a tak nakonec most zůstal červený. Bereme si Uber z Pieru 39 a jedeme k Welcome centru. To jsou úplně jiné pohledy než včera. Pro auta je most dostupný po zaplacení mýtného, pro chodce je zdarma. Neslavně je most proslulý i jako místo častých sebevražd, ročně se přes zábradlí vrhají desítky lidí, kteří tak skoncují se životem. Město situaci řeší a je v plánu instalace ochranných sítí. Procházíme oblastí kolem a pozorujeme most z různých stran a úhlů. Končíme dole u Fort Pointu pod mostem, výhledy jsou tu zase trochu jiné. Naprostá nádhera!
Po návratu na hotel máme na dveřích lísteček, ať přijdeme kvůli výměně pokoje, manažer se omlouvá a dává nám jiný pokoj, najednou to jde. Stížnost přes Booking zabrala, konečně máme denní světlo a vzduch a navíc nám vrátí část peněz. Na večeři jdeme do italské restaurace Fior d‘ Italia pod hotelem, jídlo je boží.
San Francisco nás úplně dostalo. Kamarádka Ivet mi po svém květnovém návratu z USA říkala, že by sem jela okamžitě znova. I my máme takové pocity…opravdu jedno z nejkrásnějších míst, které jsme kdy viděli.
♪♫ If you’re going to San Francisco
Be sure to wear some flowers in your hair
If you’re going to San Francisco
You’re gonna meet some gentle people there
If you’re going to San Francisco
Summertime will be a love-in there ♥
Text: Martina Grmelová
Foto: Tomáš Grmela
